pátek 31. srpna 2018

Co opravdu dětem prospívá?




Děti probouzejí v každém dospělém člověku jedinečné emoce. Jejich gesta, upřímná veselost a nevinnost nás dojímají jako žádná jiná zkušenost v životě. Dítě se dokáže přímo napojit na specifickou část nás samotných – tedy na dítě, kterým jsme my sami byli a kterým stále ještě jsme. Možná jste měli v poslední době chuť zpívat na ulici, rozzlobit se na šéfa nebo skočit v dešti do kaluže, ale kvůli zodpovědnosti nebo studu jste to neudělali. Být s dítětem je cenná zkušenost, protože když jsme s ním, propojíme se se skrytou částí nás samých – se ztraceným dítětem, které potřebujeme v tolika životních okamžicích najít a které je možná naší nejlepší částí.

Pokud držíte v rukou tuto knihu, je to proto, že jako otec, matka, učitel nebo jiná osoba, která vychovává děti, chcete mít možnost spojit se s částí mozku, která se směje, hraje si a umí snít. Vychovávat dítě je také velká zodpovědnost a možná i nejtranscendentálnější část života mnohých lidí. Transcendentální aspekt rodičovství zasahuje téměř všechny roviny lidského života. Na biologické úrovni jsou děti semínkem, které může reprodukovat vaše geny a zajistit vaši transcendenci v budoucích generacích. Na psychologické úrovni znamená dítě pro mnohé lidi realizaci nepotlačitelného instinktu. A na duchovní úrovni dítě představuje možnost dosáhnout duchovního bohatství, když vidíme vyrůstat šťastné děti.

Když tatínek nebo maminka poprvé drží v náručí své dítě, okamžitě si uvědomí, že rodičovství s sebou nese také zodpovědnost v nejrůznějších oblastech. Na prvním místě je samozřejmě nutné zajistit péči o dítě, což zahrnuje výživu, hygienu a jeho základní ochranu. Tyto věci vám naštěstí teoreticky i prakticky vysvětlily porodní asistentky nebo babičky. Na druhém místě jde o ekonomickou zodpovědnost. Starání se o dítě vyžaduje řadu výdajů, se kterými je zapotřebí k radosti obchodů, lékáren, školek, škol a supermarketů počítat. Vzdělávací systém však průměrně po dvanácti letech školní docházky člověku umožňuje vydělávat peníze. Umíte číst a psát. Umíte ovládat počítač. Mluvíte anglicky – nebo se o to alespoň snažíte. Dokážete téměř osm hodin denně sedět. Umíte pracovat v týmu a máte speciální vzdělání pro výkon určité práce. Třetí a nejdůležitější oblastí zodpovědnosti každého rodiče je výchova dítěte. Podle mého názoru vychovávat dítě znamená poskytovat mu podporu a možnost plného rozvoje jeho mozku, aby dítě jednoho dne mohlo fungovat autonomně, dosahovat svých cílů a být se sebou spokojené. Přestože se to takto může jevit jako velmi jednoduché, výchova dítěte má svá úskalí a většina tatínků a maminek nemá informace o tom, jak může svým dětem v tomto procesu pomáhat. Rodiče v zásadě nevědí, jak mozek funguje, jak se vyvíjí a jak mohou podporovat jeho zrání. V některých situacích jsou rodiče úplně ztraceni, dopouštějí se přehmatů nebo se cítí nejistí v tom, jak dětem v určitých aspektech rozumového a emočního zrání napomáhat. Jindy zase jednají sebejistě, což je však přesný opak toho, co by mozek jejich dítěte v dané chvíli potřeboval.

Nechci vám nic nalhávat ani nabízet zkreslené údaje, nakolik jako matka či otec můžete ovlivnit emoční a rozumový vývoj svých dětí. Dítě přichází na svět s povahou, která ho bude ovlivňovat v průběhu celého života. Některé děti jsou spíše introvertní, jiné víc extrovertní. Jsou děti klidné, a děti nervózní. Je známo, že 50 % inteligence dětí je daných geneticky. Některé studie naznačují, že dalších 25 % je ovlivněných spolužáky a kamarády dítěte. Na základě toho došli někteří odborníci k závěru, že rodiče nemají na rozvoj svých dětí téměř žádný vliv. Tento závěr však není správný. Dítě potřebuje ke svému vývoji rodiče, především v prvních letech života. Bez mateřského mléka, matčiny péče, jejích něžných slov, jejích paží, které dítě konejší, a jejích rukou, které je hladí, by dítě vyrůstalo s nenahraditelným intelektovým a emočním deficitem. Vývoj dětského mozku závisí na rodině, která dítěti poskytuje bezpečí, péči a stimulaci.

Dnes mají tatínkové a maminky více příležitostí zasahovat do vývoje svých dětí než kdykoli dříve. Máme víc informací a díky výzkumům v oblasti mozku máme k dispozici poznatky a praktické nástroje, které dětem pomáhají plně se rozvíjet. Bohužel však také máme víc příležitostí k omylům a přehmatům. Skutečnost je taková, že během pouhých dvou desetiletí se sedminásobně zvýšil počet dětí, které užívají léky předepsané neurology nebo psychiatry. Tato tendence neustále vzrůstá, v „rozvinutých“ zemích se šíří jako požár a dnes má každé deváté dítě ve školním věku za sebou zkušenost s psychofarmaky. Ukazuje se totiž, že jsme ve výchově dětí opustili hodnoty, které dnešní věda považuje za zásadní pro vyvážený rozvoj mozku. V důsledku toho se v oblasti výchovy, vzdělávání a osobního rozvoje dětí množí organizace, které se snaží vydělat pomocí komplexních programů pro stimulaci vývoje mozku, dále školy a kurzy pro malé děti, které se z dítěte snaží vychovat génia, a farmaka, která zabraňují rozptylování pozornosti a „zlepšují” chování. Činnost těchto organizací je založena na obecné víře, že takovýto typ programů, stimulace nebo terapie má na rozvoj mozku pozitivní vliv. V opačném extrému však také existují teorie a rodiče, kteří věří v radikálně přirozenou výchovu, kdy dítě vyrůstá bez jakýchkoli norem nebo frustrací. Základem tohoto postoje jsou studie, které naznačují, že frustrace může u dítěte způsobit emoční problémy,
že hranice omezují tvůrčí potenciál dítěte a že nadměrné odměňování může ohrozit jeho důvěru v sebe sama. Nicméně obě koncepce, jak ta první, podle níž mozek dítěte pomocí moderních technologií zvyšuje své dovednosti, tak i ta druhá, podle níž je lidská bytost schopna dosáhnout plného rozvoje na základě ničím neomezovaného zkoumání a získávání zkušeností, jsou nesprávné. Mozek nefunguje tak, jak bychom mu chtěli vnutit, aby fungoval, ale ani tak, jak se domníváme, že sám od sebe funguje. Mozek zkrátka funguje tak, jak funguje.

Neurovědci z celého světa se už desítky let pokoušejí odhalit, podle jakých principů probíhá rozvoj mozku a jaké strategie pomáhají dětem, aby byly šťastnější a optimálně se u nich rozvinuly rozumové schopnosti. Výzkumy v oblasti evoluce a genetiky ukazují, že lidské bytosti vůbec nejsou čistě dobromyslné a šlechetné, nýbrž skrývají v sobě protichůdné instinkty. Stačí se podívat na školní hřiště, kde zrovna nemá dozor žádný učitel, a setkáme se tam s ušlechtilými instinkty v podobě altruismu a vzájemné spolupráce, ale i s opačnými instinkty, například s agresivitou a tendencí ovládat druhé. Bez pomoci rodičů a učitelů, kteří dítě vedou a pomáhají mu uspokojit jeho potřeby v mezích, které vyplývají z respektu k ostatním, by dítě bylo ztracené. Víme, že vývoj našeho druhu byl z velké míry umožněn schopností předávat si kulturní hodnoty z generace na generaci. Tuto schopnost, která umožnila naši „civilizovanost” a solidaritu – přestože se v současné době zdá, jakoby se skoro vytratily – si mozek nedokáže osvojit sám od sebe, nýbrž k tomu potřebuje pozornou péči rodičů a učitelů.

Další výzkumy v oblasti vývoje lidského mozku přinášejí údaje o tom, že raná stimulace nemá na inteligenci zdravého dítěte žádný vliv. Je dokázáno pouze to, že během prvních let života má dítě větší schopnost rozvinout to, co nazýváme absolutní sluch, dále hudební schopnosti a schopnost naučit se nějaký jazyk tak, jako by byl jeho jazykem mateřským. To neznamená, že by bilingvní škola byla lepší než škola standardní, a sice především proto, že učitelé většinou nejsou rodilými mluvčími cizího jazyka, takže se u dítě namísto absolutního sluchu pro cizí jazyk vyvíjí sluch pro jazyk s akcentem. Proto může mít na dítě lepší vliv, když se dívá na filmy v originále, jak je to obvyklé v mnoha jiných zemích, nebo když má několik málo hodin angličtiny nebo čínštiny týdně, ale zato s učiteli, kteří jsou rodilými mluvčími. Také víme, že k rozumovému rozvoji dítěte nepřispívají ani programy jako Baby Einstein nebo poslech Mozartovy hudby. Dítě, které poslouchá klasickou hudbu, se může uvolnit, a proto dokáže za několik minut poté lépe provést několik koncentračních cvičení, ale nic víc. O pár chvil později se efekt rozplyne. Stejně tak existují přesvědčivé argumenty, že expozice dětí chytrým telefonům, tabletům a dalším elektronickým vymoženostem zvyšuje riziko problémů s chováním nebo poruch spojených s nedostatkem pozornosti. Údaje o tom ovšem také naznačují, že tyto poruchy jsou diagnostikovány ve vyšší míře, než odpovídá skutečnosti. Relativně velký počet dětí tak užívá psychofarmaka, která ve skutečnosti nepotřebují. Tendence diagnostikovat deficit pozornosti v neopodstatněně vysoké míře je však pouze špičkou ledovce. Farmaceutické firmy využívají současného přístupu k výchově, což je však postoj vzdálený jakékoli zodpovědnosti. Za značným nárůstem skutečných případů poruch pozornosti a dětské deprese stojí především dlouhé pracovní dny dětí, málo času, který rodiče dětem věnují, nedostatek trpělivosti, nedostatečně stanovené meze chování a jak už jsme zmínili, invaze chytrých telefonů a tabletů.

Existuje ohromné množství zázračných programů, které slibují rozvoj inteligence dítěte, ale když se tyto programy podrobí přísnému vědeckému zkoumání, nevykazují žádný efekt. Mnohé ztroskotají proto, že jejich hlavním účelem je zrychlit přirozený proces rozvoje mozku, a to s přesvědčením, že dospět někam dřív znamená dojít dál. Rozvoj mozku však není proces, který by bylo možné urychlit, aniž by došlo ke ztrátě části jeho schopností. Stejně jako geneticky modifikované rajče, které dozraje za několik dnů a dosáhne „dokonalých” rozměrů a dokonalé barvy, ale ztratí podstatu své chuti, tak i mozek, který se rozvíjí pod tlakem a v rychlém tempu, při kterém přeskakuje celé etapy, může po cestě ztratit část svých podstatných schopností. Empatie, trpělivost, klid nebo láska se nedají zrychleně vypěstovat ve skleníku a vyžadují svůj čas střídaný pauzami a trpělivé rodiče, kteří umějí vyčkat, až dítě bude připraveno vydat ze sebe to nejlepší. A právě proto se nejdůležitější neurovědecké výzkumy v oblasti vývoje dětského mozku zabývají zdánlivě jednoduchými aspekty, jako je pozitivní vliv konzumace ovoce a ryb matkou během těhotenství, pozitivní účinky houpání dítěte v náručí, význam projevů lásky v rozumovém vývoji dítěte nebo význam rozhovorů mezi matkou a dítětem pro rozvoj paměti a jazyka, přičemž se jasně ukazuje, že tyto „obyčejné“ věci jsou pro vývoj mozku opravdu nepostradatelné. Faktem je, že o mozku už víme hodně věcí, které by mohly tatínkům a maminkám pomoct, ale ti o nich bohužel nevědí. Chci vás pobídnout, abyste poznali, jak můžete sami velmi pozitivně působit na vývoj mozku svého dítěte. Existují stovky studií, které dokazují, že mozek se vyznačuje enormní přizpůsobivostí a že rodiče, kteří používají vhodné strategie, svým dětem optimálně pomáhají k dosažení vyváženého rozvoje mozku. Proto jsem v této knize shromáždil nejdůležitější poznatky, nástroje a techniky, které vám usnadní cestu k co nejlepšímu ovlivňování rozumového a emočního vývoj dítěte. Tak dítěti nejen pomůžete v jeho rozvoji, ale také přispějete k prevenci vývojových potíží, jako je porucha pozornosti, dětská deprese nebo problémové chování. Jsem přesvědčen, že základní znalosti o vývoji a rozvoji mozku dítěte představují velkou pomoc pro rodiče, kteří je dokážou využít. Věřím tomu, že znalosti, strategie a zkušenosti, které zde najdete, přispějí k tomu, aby vás rodičovská úloha naplňovala uspokojením. Ale především doufám, že když se ponoříte do úžasného světa dětského mozku, umožní vám to propojit se se svým ztraceným vnitřním dítětem, a v důsledku toho lépe porozumíte i svým dětem, což obojí prospěje jak vašemu vlastnímu vývoj, tak vývoji vašeho potomka.

*** 
Úvodní kapitola z knihy DĚTSKÝ MOZEK VYSVĚTLENÝ RODIČŮM, k dostání ve všech dobrých knihkupectvích nebo na internetu ZDE



Žádné komentáře:

Okomentovat