středa 14. února 2018

PROČ LÁSKA NENÍ EMOCE

Pomalu se blížíme ke kapitole, v níž se budeme učit pět empatických dovedností, a napadlo mě, že byste možná ještě předtím rádi prohloubili svůj empatický cit pro emoce pohledem na něco, co emoce není: pohledem na lásku. Je-li emoce zdravá, přichází pouze v případě potřeby, plyne a mění
se v reakci na okolí a ochotně se vzdálí, jakmile vyřeší určitý problém.

Je-li láska zdravá, nic takového nedělá. Pokud se emoce donekonečna opakují nebo se stále znovu objevují s přesně stejnou silou, pak něco není v pořádku. Avšak skutečná láska je věčným příslibem, který se nekonečně opakuje v průběhu života i za hranicí smrti. Láska nenarůstá ani neubývá v reakci na své prostředí a nemění se s měnícím se větrem. Láska není emoce, nechová se způsobem, jakým se chovají emoce. Skutečná láska tvoří samostatnou kategorii. 

Ty věci, které jsme se naučili označovat jako lásku – touha, fyzická přitažlivost, sdílené koníčky, stesk, žádostivost, smyslnost, zrcadlení, cykly závislosti, vášně – to vše je v pohybu a podléhá změnám a fluktuaci stejně jako emoce, ale tyto věci nejsou láska. Láska je naprosto stálá a naprosto nedotčená emocemi. Když skutečně milujeme, můžeme pociťovat všechny své volně plynoucí emoce ve všech jejich stavech nálad (včetně strachu, zuřivosti, nenávisti, smutku či pocitu hanby) a zároveň nadále milovat své drahé a vážit si jich. Láska není protikladem strachu nebo hněvu nebo jakékoliv jiné emoce. Láska je mnohem, mnohem hlubší. 

Někdo jako lásku chápe pouhý obdiv, což je jistý druh projekce dobrého stínu (viz strany 232–233). Tito lidé si najdou partnery či partnerky, jež nejlépe ztělesňují jejich neprožívanou stinnou stránku – dobrou či zlou – a žijí s ní v jakémsi transu. I když bych této smutné hře neříkala „láska“, v mnohých vztazích právě ona je zaměňována za lásku: najdete někoho, kdo dokáže vyjádřit váš neprožívaný obsah, připoutáte se k němu či k ní a rozběhnete jízdu na horské dráze nálad a tužeb. Když se projekce nezdaří a vy svou obdivovanou cílovou osobu spatříte takovou, jaká je, ztrácíte iluze a snažíte se na ni opět připoutat své projekce, nebo dokonce nalézt jinou osobu, na kterou byste mohli promítat svůj obsah. To však není láska, protože skutečná láska nehraje hry s dušemi jiných lidí a nezávisí na tom, co můžete promítat na své partnery a partnerky nebo na tom, co můžete získat ze vztahu. Skutečná láska je modlitbou a nesmrtelným příslibem: neochvějné zasvěcení se duši svého milovaného či své milované a duši světa. Emoce a touhy mohou libovolně přicházet a odcházet a okolnosti se mohou měnit překvapujícími způsoby, avšak opravdová láska nikdy nezaváhá. Skutečná láska snese všechny emoce a přežije trauma, zradu, rozvod, a dokonce i smrt. 

Pravda o lásce je taková: láska je stálá, jen její jména se mění. Láska se neomezuje pouze na romantické vztahy. Láska je všude – v dětském objetí, v zájmu projeveném přítelem, ve středu rodiny a v srdcích domácích mazlíčků. Když jste ztraceni a lásku nikde nenacházíte, pak nasloucháte slovům o lásce v lidské řeči, místo abyste naslouchali řeči lásky. Láska je stálá, není to emoce. 

Pokud byste se rádi zabývali láskou jako pocitem, pak vám mohu pouze doporučit přečíst si knihu od někoho, kdo nebyl vychováván zvířaty a nemá tak silnou empatii jako já, protože já vnímám niterný rozdíl mezi láskou a emocí. Mohu se zlobit na lidi, jež miluji, mohu se jich bát a mohou mě hluboce zklamat, láska však nikdy nezakolísá. Pokud jsou mí milovaní natolik narušení nebo natolik rozdílní, že náš vztah nemůže fungovat, nezůstávám s nimi (a nenechávám jim své kreditní karty!), nepřestávám je však milovat. Láska žije v říši mnohem hlubší než emoce a na tomto hlubokém a bohatém místě slova ztrácí další smysl. Nechám proto slova o lásce zapadnout do smysluplného ticha kolem a půjdeme dál.

***
Kapitola „Příslib věčné lásky“ z knihy ŘEČ EMOCÍ, autorka: Karla McLaren, koupit ZDE





Žádné komentáře:

Okomentovat