úterý 7. února 2017

Hypersenzitivní lidé mezi námi - Ukázka



Když jsem před několika lety jednoho slunečného zářijového
odpoledne v Santa Barbaře/Kalifornie vstoupil do knihkupectví,
ještě jsem netušil, že tento okamžik trvale změní
můj život. Narazil jsem na knížku s titulem The Highly
Sensitive Person. To může být zajímavé, pomyslel jsem si
při prvním pohledu na obálku. Když jsem si přečetl podtitul
– „How to thrive when the world overwhelms you“
(Jak se má člověku dařit, když ho svět přemáhá) –, srdce se
mi rozbušilo: To jsem znal jako životní pocit od svého dětství.
Koupil jsem tuto a i další knihy autorky Elaine N. Aronové.
A pak jsem četl a četl. Někdo v nich popisoval mě
a mou situaci.

Nezůstalo u dobrého pocitu, že mě někdo zná a rozumí
mi. Ještě víc: Ve své dosavadní práci jsem konečně našel
svůj střed, který mi až do té doby zůstával skrytý. Protože
abych rozuměl sám sobě a ve zdraví přežil, absolvoval
jsem řadu psychoterapeutických kurzů, osvojil si všemožné
techniky a metody, nebo je sám vyvinul a nabízel je v seminářích
a osobních sezeních druhým, kterým se dařilo stejně.

K tomu patřilo ovládání vlastního vnímání a vědomé zpracovávání
podnětů až k redukci bolestí. Šlo o sebecentrování,
o metody vymezení nebo vědomé propustnosti a vnitřního
odstupu vůči sobě nebo druhým. Pak přišly techniky
k odbourání stresu až ke změně vlastních myšlenkových návyků
a citových vzorů… Šlo mi přitom o konstruktivní zacházení
s vysokou senzibilitou, i když mi do té doby tento
pojem chyběl. Teď jsem mohl svou práci ještě soustředěněji
shrnout pro ostatní hypersenzitivní lidi, kteří na tom byli
jako já. Měli jméno a byli tak snadněji dostupní.

Hypersenzitivita – jak se dá s touto dispozicí dobře žít?
Neomezuji se v této knížce na popis existence hypersenzitivních
lidí a vylíčení mnohostranných problémů, které
mohou být s touto vlohou spojené. Taky mi nestačí, abych
vám zprostředkoval krátkodobý pocit vysoké osobní hodnoty.
Důležitější je následující otázka: Jak se stane, že mnozí
hypersenzitivní lidé jsou šťastní, vnitřně bohatí a navenek
úspěšní, zatímco jiným tato vloha připadá spíš jako
břemeno? Co se stalo těm méně šťastným, kteří svou dispozicí
trpí? Co přesně se v nich odehrává? Jak vnímají? Jak
zpracovávají podráždění? Jak se chovají? Jakým způsobem
vytvářejí svou situaci? A jak se dá vnímat, myslet, cítit, komunikovat a zacházet se svou energií jinak, aby se dar vysoké
senzitivity projevil jako požehnání? Protože to je možné.
I pro vás.

Naučit se vymezit vlastní hranice
U svých klientů a v mé vlastní minulosti jsem neustále znovu
narážel na nevhodné pokusy se přizpůsobit, na liché pokusy
„nebýt přece tak přecitlivělý“. Jsou to právě tyto marné
snahy nebýt takovým, jakým člověk je, a nevnímat tak, jak
vnímá, které vedou k tak často zmiňovaným problémům
s naším nadáním. Obětováno je přitom vnímání sebe sama,
které se teprve se zpožděním naléhavě navrátí. Kdo se včas
nevnímá, nemůže o sebe ani dobře pečovat. Není sám sebou,
nepřijímá svou vlastní pozici v životě.
Spojené jsou s tím obvykle ztráty energie v kontaktu
s vnějším světem a problémy s vymezením hranic. Kdo se
vědomě vnímá, je centrovaný a může se vymezit, má i víc
energie.

Co jsou to vlastně ty hranice? Dokonce po přečtení mnohých
knih k tématu vymezení by člověk mohl získat dojem,
že tyto hranice jsou něco libovolného. Pro mě je důležité
ukázat, že hranice člověka mají zcela tělesně-smyslový
a konkrétní základ. Že z chybějícího vymezení vznikají konflikty,
není třeba ani zmiňovat. Teprve když se hypersenzi-
tivní lidé naučili jak se vymezit a vyvinuli svou schopnost
konfliktů – často další deficit – mohou účinně uplatnit své
zvláštní nadání pro přátelství a partnerství. Konkrétní cvičení
k vnímání a vytyčení vlastních hranic najdete v této
knížce.

Speciální způsob vnímání hypersenzitivních lidí má další
následky: Kdo vnímá tolik podnětů, musí zpracovat příliš
mnoho informací. Hypersenzitivní lidé skutečně myslí
jinak. Často mohou zvláštní potenciál, který v tom spočívá,
teprve využít, když učiní myšlení předmětem svého vnímání
a vědomého myšlení. To všechno souvisí s tím, jak my
hypersenzitivní lidé zvláštně vnímáme podněty. Proto stojí
vnímání a vědomé zacházení s ním v popředí mé práce.
Protože situace hypersenzitivních mužů, žen i dětí může
být velmi rozdílná, najdete v této knížce pasáže, které se týkají
především jejich zvláštností a požadavků.

Co můžete získat
V poslední době už byla situace hypersenzitivních lidí v literatuře
dost popsána, často s politováním, a mnohdy je
dokonce přikrášlována. Je načase ukázat cesty, jak my sami
aktivně a konstruktivně můžeme zacházet s hypersenzitivitou,
aby se stala požehnáním pro nás a pro ostatní. Otázky
vědomí, experimenty a cvičení této knížky umožňují sebevědomé
zacházení s nadáním hypersenzitivity, zaměřeným
na řešení. Tak svou vlastní situaci nejen lépe pochopíte, ale
získáte i motivaci pro jiné zacházení se sebou samým. Objevíte
cesty k rozvinutí svého nadání. Kdo se naučí své vnímání
ovládat, orientuje se v podnětech a umí si z nich vybírat
ty inspirující, řídí je a dávkuje, ten změní celý svůj život.

Všechny chyby, které hypersenzitivní člověk může udělat, znám
z vlastní zkušenosti. A když se mě ptají na účinnost mé práce, pak
nemusím poukazovat na úspěchy mých klientů a účastníků seminářů, ale odkážu na svou vlastní osobu. Já znám to, co bylo dřív a co potom. V této knížce jsem shrnul své poznatky o mentálních a energetických jevech při vnímání a zpracovávání podnětů námi „Highly Sensitive Persons“ a o své práci s jinými takto postiženými. Kéž vás doprovází na vaší cestě k nezatíženému a silnému životu, v němž nebudete svou hypersenzitivitu pociťovat jako zátěž, ale jako dar.


Hypersenzitivní lidé jsou většinou otevřenější pro psychologická
témata než ostatní. Touží pochopit sebe i svět kolem sebe. Odvažují se nahlédnout za kulisy a setkat se s pochybami o sobě i o svém místě ve světě. Mnozí poznají, že údělem nadměrné citlivosti není jen být trpnou částicí světa, ale že mají i jinou volbu: vydat se cestou k většímu sebevědomí, rozvíjet je a upevňovat.

Přínos hypersenzitivních lidí

Většina hypersenzitivních lidí je naplněna hlubokým přáním
utvářet svět lidštěji a jsou ochotni pro to vykonat svůj
díl. A přesně v tom může být jejich přínos pro společnost.
Neboť oni to jsou, kdo si jako první všimnou, když je něco
nespravedlivé nebo nesouhlasí. Jako první poznají, co chybí.
A často jsou těmi v první řadě, kteří nejdřív pocítí následky,
když lidskost přijde příliš zkrátka.

Hypersenzitivní lidé musí vynakládat větší mentální námahu
a potřebují jisté know-how, jestliže si mají udržet duševní
zdraví a neztrácet možnosti jak ve svém soukromém
životě, tak i v povolání. Musejí se neustále „oprošťovat“ od
negativní energie a vynakládat víc úsilí, aby se nezapletli do
vnitřních a vnějších konfliktů a požadavků, kterým jsou vystaveni.
Avšak tato vnitřní práce jim přináší současně i velký
zisk: prohlubuje to vědomí. A právě tím jsou hypersenzitivní
lidé výjimeční – najednou mají k dispozici vzácný
poklad: velké vnitřní bohatství, což představuje hodnotný
a důležitý přínos pro větší lidskost. Nikdo by to nedokázal
lépe než hypersenzitivní lidé!

Když hypersenzitivní člověk jde lesem, vnímá víc dojmů
než jeho méně senzitivní společníci, rozpoznává obvykle
víc souvislostí. Když jde na koncert nebo do muzea, pak by
vlastně – v nadsázce řečeno – měl platit víc než ostatní návštěvníci,
protože dík své vnímavosti prostě všechno prožívá
a vychutnává si víc, za předpokladu ovšem, že ho už dojmy
nepřetěžují, jak se mi dřív stávalo. Přestože běh života
nevykazuje zvláštní vnější události, zdánlivě převládá všednost,
i pak mohou být prožitky hypersenzitivního člověka
intenzivní. (Proto taky nepotřebujeme zvláštní senzace, pokud
ovšem nepatříme ke zcela zvláštnímu typu hypersenzitivních
lidí, o kterých se ještě zvlášť zmíním.)

Vnímat víc podnětů než druzí – a to intenzivněji. To platí
i pro stinné stránky života. Hypersenzitivní lidé mohou být
zahlceni vší bídou ve světě, nouzí a nespravedlností, bolestí
a utrpením. Mohou tímto soucitem utrpení ještě zvětšovat,
být jím tak přemoženi a oslabeni, že jsou pak sami neschopni
jednání. A o to hlouběji je pak může zasáhnout bolest.

VYSOCE SENZITIVNÍ ZNAMENÁ VYSOCE NADANÝ?
Vysoká senzitivita znamená především to, že někdo vnímá víc podnětů než druzí, a to intenzivněji. Nevypovídá to nic o tom, zda je někdo silný nebo slabý, introvert nebo extrovert, jaké další vlohy jinak ještě má nebo jak je inteligentní, i když jsou zřejmé souvislosti mezi vysokou inteligencí a vysokou senzitivitou. Existují různé typy hypersenzitivních lidí. Kromě toho zůstává otevřené, jak člověk se svou vysokou senzitivitou zachází, jestli ji umí konstruktivně využít nebo zda pro něho znamená utrpení.

Jenomže hypersenzibilita neznamená vždy a bezpodmínečně
cítit hlouběji než ostatní. Mezi hypersenzitivními lidmi,
kteří všechno velmi silně pociťují, jsou i takoví, kteří jsou
abnormálně zahlceni povrchními podněty. Okolí je traumatizuje
spoustou malicherných problémů, které se kolem
nich ale nepřehledně vrší, a oni je zoufale vnímají, protože
by chtěli ty mnohé podněty taky zvládnout a zpracovat.
Známe různé zcela rozdílné kombinace hypersenzitivity
spojené s určitými osobními vlastnostmi a schopnostmi,
jako třeba s vysokým nadáním.

Vnímání podnětů – rozhodující kritérium
Tak jak se může zcela rozdílně naříznout a rozdělit koláč,
tak se dají i lidé rozdělovat podle rozdílných hledisek, například
podle krevní skupiny, barvy očí nebo tělesné výšky.
Protože žijeme v době, v níž jsou lidé vystavováni stále
více podnětům a informacím, dává smysl pozorovat je podle
toho, jak vnímají podněty. Ti, jejichž vnímavost je nadmíru
intenzivní, bývají zahlceni větším množstvím podnětů
a jsou tak vystaveni větší zátěži než lidé, kteří vnímají podnětů
méně. Takovým abnormálně citlivým jedincům nezbývá
než konstruktivně zacházet se svým zvláštním způsobem
vnímání podnětů a jejich zpracováním, pokud tím
nechtějí trpět, nebo se dokonce zhroutit a ztroskotat.

Vědou dlouho přehlíženi
Ještě není dostatečně prozkoumáno, čím to vlastně je, že
existujeme my hypersenzitivní lidé, kteří jinak, intenzivněji
a hlouběji, vnímají než druzí. Je příčinou senzitivněji utvářený
nervový systém? Mohlo by to být tím, že hypersenzitivní
lidé mají víc receptorů v mozku? Produkují z nějakých
důvodů víc semiochemikálií? A pokud ano, které? Mají víc
zrcadlových neuronů, takže se tím snadněji mohou vžít
do situace jiných? Existuje příčina tohoto nadání, nebo se
musí skloubit více příčin? To všechno jsou otázky pro vědu.
My můžeme být pouze zvědaví na výsledky bádání!
Renomovaný americký psycholog Jerome Kagan společně
se skupinou vědců v posledních letech zkoumal, zda
osobní rysy, které se dají vnímat už u malého dítěte, jsou
stabilní, nebo zda jsou vlivem životního prostředí v průběhu
života silně ovlivněny. Kagan vědecky dokázal, že temperament,
s nímž se rodíme, se táhne jako červená nit celým dalším životem.


Žádné komentáře:

Okomentovat