Můj poslední výdech aneb když se z dechu stane vzduch

Příběh člověka, který již nestačil svou knihu dopsat.

Paul Kalanithi byl výjimečně talentovaný a vysoce inteligentní muž. Narodil se v roce 1977 vzdělaným rodičům indického původu, kteří ho od dětství vedli k disciplíně a lásce k literatuře. V mládí se Paul věnuje především knihám a filozofii, na Stanfordské univerzitě vystuduje nejdříve anglickou literaturu a později biologii. Ve svém studiu pokračuje na Cambridgeské univerzitě, kde získá titul z historie a vědecké a lékařské filozofie. Nakonec u něj však zvítězí jeho touha přiblížit se životu v jeho nejsurovější formě a s vyznamenáním vystuduje medicínu na Yaleově univerzitě. Tam také pozná Lucy, která se později stane jeho ženou.

Paul se od mládí zaobírá hlubokými úvahami o životě, jeho smyslu a také o smrti. Během velmi náročného a vyčerpávajícího studia medicíny vidí drsnou realitu lékařského prostředí. Je pilný, odhodlaný a pracovitý a postupem času se z něj stává špička ve svém oboru. Jeho profesoři a kolegové mu předpovídají snovou kariéru. Když se však v jeho 36 letech přiblíží úplné zakončení jeho rezidentury (období praktického výcviku ve vybraném lékařském oboru), dostane Paul zdrcující diagnózu – má rakovinu v pokročilém stádiu a mnoho jeho orgánů již bylo zhoubně napadeno. A tak se člověk, který během svého dlouhého studia a rezidentury tolikrát jednal s pacienty, kteří umírali, tolikrát jim plánoval léčbu, dodával odvahu a soucitně sděloval jejich chabé vyhlídky na život, ocitá náhle na druhé straně, v roli pacienta, jehož roky jsou sečteny.

Tolik dlouhých let tak pilně a neúnavně pracoval na své lékařské průpravě, tolik nadějí vkládal do své slibné budoucnosti a tolik osobního života obětoval své lásce a vášni – medicíně, aby nakonec těsně na konci tohoto dlouhého boje plného krve, potu a odříkání zjistil, že své znalosti a nabité dovednosti už nikdy nevyužije. Jak krutý a nemilosrdný konec pro člověka, který chtěl pouze pomáhat a vracet naději.

Když Paul zjistil, že umírá, a pochopil, že není šance na uzdravení, napsal článek „Kolik času mi ještě zbývá“, který vyšel v New York Times a který se setkal s enormní čtenářskou odezvou. Nakladatelství a literární agenti, ohromeni Paulovým neuvěřitelně bohatým a osobitým stylem (jeho první vášeň byla literatura a jazyk!) a dojati jeho upřímným a srdceryvným příběhem, jej okamžitě oslovili, zdali by nenapsal o své zkušenosti knihu. A tak se mu před smrtí splnil alespoň jeden sen a on napsal knihu o svém životě, svých nadějích, plánech, o tom, jak náročné je být lékař, ale jak ještě náročnější je být pacient – pacient, který ví, že odchází, a není už nic, co by mohl udělat proto, aby zůstal.

Můj poslední výdech nese v anglickém originále název „Když se z dechu vstane vzduch“ a je intimní zpovědí hluboce smýšlejícího, citlivého, avšak racionálního a vědecky zaměřeného člověka, který se musí vypořádat se surovou realitou své vlastní, neodkladně se blíží smrti.